Zpráva o činnosti soutěžního družstva mužů
Uplynulá sezona patřila svým rozsahem 15-ti soutěží k těm průměrně náročným. Náš tým do ní vstoupil v nezměněné sestavě z předchozího roku a nezměnil se ani tradiční tréninkový den, tedy pátek. Ani v technice nebylo třeba nic výrazně měnit. V polovině dubna jsme se sešli k prvnímu tréninku a o tři týdny později nás čekala první soutěž, kterou bylo už tradičně okrskové kolo postupových soutěží v požárním sportu. Vzhledem k věkovému průměru našeho družstva jsme se tohoto závodu zúčastnili v kategorii nad 35 let a v poklidném tempu jsme si zajistili první místo. Tím pro nás působení v postupovkách skončilo a naše pozornost se zaměřila na Velkou cenu Ústeckoorlicka v požárním útoku. Tady nás čekala velká výzva v podobě obhajoby titulu z předchozího ročníku.
Prvním závodem z třináctidílného seriálu byla soutěž v Rybníku u České Třebové. Poprvé a naposled v sezoně se závodilo s použitím přetlakového ventilu. Pochybná funkce tohoto nesmyslu naštěstí nijak neovlivnila průběh závodu. To se ale nedalo říct o počasí, které značně zkomplikovalo život druhé polovině startovního pole. Mezi tato družstva jsme bohužel patřili i my a náš pokus v hustém dešti a s drobným zaváháním na koši stačil pouze na šesté místo. Stejně nevýrazný výkon jsme předvedli o týden později v Horním Třešňovci, kde jsme po nepříliš vydařeném nástřiku skončili znovu šestí. Šňůru nezdarů jsme završili na Kunčickém poháru. Tato soutěž už tradičně spojená s extraligou je vždy ozdobena mnoha parádními útoky. Náš pokus, při kterém se nepodařilo zapojit rozdělovač však patřil spíš do kategorie „neváhej a toč“. Útok jsme sice čestně dokončili, ale ligové body nám zůstaly tentokrát hodně vzdáleny, stejně jako se vzdalovala šance na obhajobu celkového prvenství. Další soutěž ve Vysokém Mýtě tak byla hlavně bojem o vlastní sebedůvěru. Ze dvou pokusů, které měla všechna družstva k dispozici, jsme vydolovali čas 19,29. Sice to stačilo jen na páté místo, ale předvedený výkon nás přece jen uklidnil a byl dobrým příslibem do dalších bojů. Náznak zlepšení jsme potvrdili na další soutěži v Černovíru třetím místem a stejnou příčku jsme obsadili i o týden později v Bystřeckém poháru. Nažhaveni dobrými výkony jsme odjížděli na v pořadí už sedmou soutěž Velké ceny do Dolního Třešňovce. Tady se nám vždy celkem dařilo a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Druhé místo nás znovu vrátilo do hry o přední místa v celkovém hodnocení ligy a jako malý bonus jsme přidali finálové vítězství a prvenství v kategorii veteránů.
Následující dva závody se nám znovu příliš nevydařili. V Mladkově jsme museli těsně před pokusem měnit sestavu a v Žamberku nás zradil jindy spolehlivý nástřik. V obou případech jsme skončili na sedmém místě. Stejný útlum ale postihl i naše největší soupeře a tak se na našem postavení v tabulce nic nezměnilo a průběžně nám patřilo čtvrté místo.
O změnu této skutečnosti jsme se pokusili na následující soutěži v České Třebové a to úspěšně. Druhé místo nás v tabulce posunulo zase o stupínek výš a šance na obhajobu celkového vítězství stále ještě žila. Naše ztráta na vedoucí Bošín nám však dávala pouze teoretickou naději na jejich předstižení. I přesto jsme se v předposledním závodě sezony pokusili o nemožné. V Brandýse jsme předvedli nejlepší výkon ligy v tomto ročníku
Obhajoba titulu nebývá nikdy jednoduchá a po nevydařeném začátku sezony je druhé místo určitě úspěchem.Putovní pohár pro vítěze ligy jsme předali úspěšnějším a teď se budeme snažit, aby se k nám zase někdy a pokud možno co nejdřív vrátil.
Za celou sezonu bych chtěl poděkovat všem závodníkům, kteří soutěžím a tréninkům věnují spoustu volného času. Za finanční a materiální podporu patří dík všem našim sponzorům, stejně jako všem našim příznivcům za podporu na soutěžích.