Zpráva o činnosti soutěžního družstva mužů
V uplynulé sezoně která proběhla v období od začátku května do konce září jsme se zúčastnili celkem 16-ti soutěží.
Úvod každé sezony už tradičně patří okrskové soutěži kterou pořádal sousední Orlický sbor. Vzhledem k věkovému průměru jsme se tohoto závodu zúčastnili v kategorii veteránů a pohodovým pokusem jsme si zajistili vítězství a postup do okresního kola. To se odehrálo na hasičském stadionu ve Vysokém Mýtě kde jsme po drobné chybičce obsadili druhé místo.
Zbývající část sezony jsme se věnovali výhradně soutěžím Velké ceny ústeckoorlicka v požárním útoku. Třináctidílný seriál byl zahájen 12. května v Rybníku u České Třebové. Vstup do nové sezony se nám příliš nevydařil a díky nenapojené proudnici jsme skončili až ve třetí desítce výsledkové listiny. Další závod už dopadl o poznání lépe. V Horním Třešňovci jsme si celkem kvalitním výkonem na nástřikové terče zajistili třetí místo. Další zlepšení přišlo hned o den později. To se závodilo v Kunčickém areálu a tady jsme si i přes nepříznivé počasí připsali do tabulky 14 bodů za druhé místo. Následoval dvoukolový závod ve Vysokém Mýtě a tady se nám hned prvním pokusem povedlo zaskočit všechny soupeře časem 18,70s. Druhý pokus byl ještě o poznání rychlejší, bohužel jen do chvíle než se odpojilo céčko od rozdělovače a útok na osobáček se nezdařil. Náš první pokus však zůstal nepřekonán a mohli jsme slavit první vítězství v sezoně. V průběžném hodnocení ligy nám patřilo aktuálně 4. místo. Následoval závod v Černovíru a přesto že jsme sestavu dali dohromady až večer před soutěží nakonec všechno dobře dopadlo a skončili jsme třetí. Hostitelem dalšího závodu byla Bystřec a naše výkonnostní křivka šla tentokrát prudce dolů. Po drobném zaváhání na koši se kousla matka na savici a bylo z toho až 15.místo a zisk pouhého jednoho bodu. Na další soutěži v Dolním Třešňovci se bohužel potvrdilo rčení že nikdy není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř. Tentokrát jsme nezískali ani ten bodík a za dva ulité starty jsme si vykoledovali neplatný pokus. V tabulce jsme sice zůstali na čtvrtém místě ale medailové pozice se nám začali nebezpečně vzdalovat a další podobné zaváhání jsme si už nemohli dovolit.
Liga pokračovala soutěží v centru České Třebové a tentokrát jsme dali zapomenout na předchozí nezdary čtvrtým místem. Ve vyrovnaném závodě jsme skončili 31 setinek za vítězem a první šestice se vešla do osmi desetin. Podobně nabité to bylo i na další soutěži v Mladkově kde jsme si naším nejlepším výkonem sezony na sklopné terče 18,54 vysloužili druhé místo a od nejvyšší příčky nás tentokrát dělilo pouhých 19 setin.
Dejištěm dalšího pokračování byla nová a dosud nepoznaná trať u hasičské zbrojnice v Lanškrouně. Terén nebyl pro proudaře zrovna ideální ale i přesto padlo několik kvalitních časů. Družstva na stupních vítězů překonala 19-ti sekundovou hranici ale nám se to bohužel nepodařilo. Ve značně improvizované sestavě jsme ale závod celkem zvládli a s časem 19,16 skončili čtvrtí. Soupeři z čela tabulky také nezaváhali a tak se pro nás v celkovém hodnocení nic podstatného nezměnilo. Čelní skupinka byla daleko vepředu a pronásledovatelé daleko za námi. Další soutěž v Brandýse nám letos přichystala hned po příjezdu jedno překvapení. První pohled na soutěžní dráhu nám připoměl že přečíst si důkladně pozvánku není až tak od věci. Trať pro muže byla oproti všem předchozím ročníkům o 20m delší a tak naše největší starost byla kde vezmeme třetí béčko. Sešli jsme se v nejsilnější možné sestavě a předvedený výkon tomu odpovídal. Od prvního okamžiku to vypadalo na dobrý čas a přesto že košík tam padnul na poslední chvíli a podobné to bylo i s proudnicí na levém proudu byla z toho další letošní osmnáctka. Čas 18,70 nám zajistil druhé místo hned za Kunčickým áčkem což bylo maximum které jsme mohli pro náš posun v tabulce udělat. Naši největší soupeři v lize však ani tentokrát nezaváhali a tak jsme zůstali na čtvrtém místě které nám už nikdo nemohl vzít. Náš posun kupředu byl sice ještě teoreticky možný ale prakticky lze jen těžko předpokládat že by kdokoliv z vedoucího tria totálně pokazil oba závěrečné závody!
Vzhledem k situaci v tabulce byla taktika na předposlední soutěži v Lanšperském podhradí jasná. Nebylo na co čekat, nebylo se na co šetřit a jedině výkon na hranici možností nás mohl udržet ve hře o bednu. Přesně takový výkon se nám podařil a nebýt lehkého prostřiku tak kdoví jetli by odolal ligový rekord. Výkon 16,01 nám zajistil 14 bodů do tabulky a díky zaváhání V.Mýta jsme i na poslední soutěži mohli pomýšlet na celkovou medaili.
Závěr ligy se po roční pauze opět vrátil do Nekoře a to už je samo o sobě zárukou dobré zábavy což se i letos potvrdilo . Situace před posledním závodem byla následují. Propad v tabulce nám nehrozil a na medailovou pozici v celkovém hodnocení ligy bylo 14 bodů daleko. K jejímu dobytí byl zapotřebí super výkon a navíc hodně moc štěstíčka což je kombinace která se v improvizované sestavě nedala moc očekávat. Před odjezdem do Nekoře jsme si ještě střihli zahřívací trénink a kdo byl jeho svědkem ten by na nás nevsadil ani korunu (1x nenašroubovaný koš a 1x nenasazená proudnice). Na samotné soutěži to už ale bylo úplně jiný kafe!!!! V pohodové náladě jsme se připravili na náš pokus a když startér vystřelil tak se na trati začaly dít věci v lize dosud nevídané. Časomíra poprvé v historii velké ceny nestihla zobrazit číslici
V duchu hesla “konec dobrý, všechno dobré“ můžeme tedy uplynulou sezonu hodnotit jako úspěšnou. I když se nám tři závody nepovedli tak ve všech ostatních se nám dařilo předvádět kvalitní výkony které nám téměř vždy stačili na medailové umístění.
2x jsme skončili na 1.místě, 4x na 2.místě, 2x na 3.místě a stejně tak 2x na 4.místě.
Za uplynulý rok bych rád poděkoval všem závodníkům. Letos se jich díky častým improvizacím v sestavě vystřídalo v našich barvách opravdu hodně. Poděkování patří také sponzorům i všem našim příznivcům za podporu na soutěžích.